ROZHOVOR S KARLEM SCHARZENBERGEM

Stipendium Václava Havla se těší dlouhodobé podpoře Karla Schwarzenberga. Velice si jeho morální i finanční podpory vážíme, je pro nás důležitá i zavazující.

Našim studentům se dostalo té pocty s Karlem Schwarzenbergem vést rozhovor na téma romské integrace v České republice.Dozvěděli jsme se, proč právě památník Lety je pro něj tak důležitý.

Karel Schwarzenberg je velice inspirující osoba, takže vám vřele doporučujeme si přečíst jeho pohled na romskou otázku v tomto rozhovoru.

Jaký je váš názor na diskriminaci Romů v České republice?

Mnoho jsem se jí zabýval, vlastně celý život, neboť jsem vyrostl na Orlíku a v Čimelicích a pět kilometrů od Orlíku je vesnice jménem Lety. A v Letech byl cikánský koncentrační tábor. S ním se pojí můj velmi zvláštní dětský zážitek.

Když jsem byl dítě, jezdili jsme jenom kočáry nebo na koni, protože auta zkonfiskovali nacisté. Byl jsem naprostý blázen do koní. Nejhezčí pro mě bylo, když jsem si sám vyjel kočárem a sám jsem si kočíroval - otec mě to naučil. No a těsně po válce jsme poprvé zase směli na Orlík. Otec za protektorátu na Orlík nesměl, protože měl zákaz. Z Orlíku jsme byli vystěhováni. Jeli jsme tam a pamatuju si, jak jsem byl nadšený. Přijeli jsme k jednomu místu a najednou na mě padla strašná tíseň, to bylo tak strašné, že i když jsem byl jenom devítiletý kluk, doteď si to pamatuju. Strašná tíseň. Obrátil jsem se k otci a zeptal jsem se ho, co tady je. Otec se na mě vážně podíval a řekl: "Tady se děly hrozné věci, až budeš dospělý, tak ti to vysvětlím." Jeli jsme nad táborem Lety. A to mě ovlivnilo. Ještě si pamatuji, že někteří z těch vězňů z Let, předtím než je převezli do Osvětimi, pracovali na tehdy stavěné silnici k budoucímu Žďákovskému mostu. A tam jsem poprvé viděl našeho četníka nejen s pistolí, ale s ručnicí i s nasazeným bodákem a takové věci.

Když jsem byl zvolen do čela Helsinské federace pro lidská práva, přišly zprávy o tom, co se děje s Romy v Československu. Komunistický režim například násilně sterilizoval romské ženy, nikdo se jich neptal. Prostě je oloupili o možnost mít děti.

Sotva starý režim padl, zvláště na severu se občané a nebo města dohodla, že vystěhují Romy z centra a usadí je v zanedbaných panelácích na kraji města. Vytvořili ghetto. A ghetto je vždycky spirála dolů. Z toho mají teď problémy - kriminalita, drogy, cokoli chcete... Zachovali jsme se kromobyčejně blbě. A podle toho to dopadlo.

A myslíte si, že tedy stipendium Václava Havla pro romského studenta na naší škole je krok správným směrem?

Samozřejmě. Když mají možnost studia, mají pak velký úspěch. Víte, kdo je dneska Miss České republiky? Je to Romka! A je hrdá na to, že je Romka, to je budoucnost! A ona studuje a její otec taky vystudoval. Tak prosím.

Takže si myslíte, že studium je úplný základ?

Vždycky škola, vždycky škola. Když neuděláte školu, nedostanete se do rozumného zaměstnání. A oni nejsou chytřejší ani hloupější než my, tudíž mají právo dostat se na stejně dobrou školu jako my.

A myslíte si, že v současnosti mají Romové stejný přístup ke kvalitnímu školství jako ostatní?

Právě že ne. Většinou se nedávaly romské děti do školy s ostatními dětmi. Místo toho byly poslány do takzvané zvláštní školy. A tím to začalo. Diskriminace začala už ve školním věku. Díky tomu se velmi málo romských dětí dostalo na gymnázia. Diskriminace začíná vždycky už od malého dítěte. Ať jsou to černoši v Americe, nebo u nás Romové. Je to stejné.

Proč jsou podle vás Češi stále tak negativně nastaveni vůči Romům?

Staleté předsudky. Staleté předsudky.

A jak tyto předsudky řešit? Co s tím udělat?

Důležitá je osvěta. Jakmile budou místní advokáti nebo doktoři Romové, tak to přestane. No, a také osvěta takzvaných bílých. To je to nejdůležitější. A mluvit o předsudcích otevřeně ve škole, tam se o tom všem musí mluvit. Nejdůležitější je ten problém oslovit.

Děkujeme za rozhovor